Paměti německého fyzika Wernera Holzmüllera (1912), profesora univerzity v Lipsku. V krátkých kapitolách autor vzpomíná na život Němce ve stínu obou velkých totalitních režimů 20. století.
Přehledná a faktograficky velmi bohatá studie opřená o solidní bázi pramenů i sekundárních zdrojů představuje cenný vklad do studia mezinárodních vztahů na prahu světa po studené válce.
Kniha mladého historika je monumentální sondou po polských dějin 18. a 19. století. Autor v ní barvitým způsobem líčí proces formování se moderního polského národa "revoluční cestou", tolik odlišnou od české národní emancipace.
Kniha se podrobně zaobírá proměnou konceptu zločinu a jeho vztahem k hříchu, resp. k duševním poruchám a nemocem v 18. století a v prvních desetiletích století následujícího.
Esej německého historika představuje pokus o vystižení základních tendencí německého vývoje ve 20. století. V Jäckelově práci hrají stejně důležitou roli jak otázky politické, tak i hospodářské a kulturní.
Publikace vyvrací řadu mýtů vážících se k různým aspektům poválečného vývoje v Československu, především pak ten, že vyhnání německé menšiny bylo důsledkem rozhodnutí velmocí, kterému se naše vláda jen "podřídila".
