Třetí, závěrečný svazek monumentální Kafkovy biografie „Roky poznání“ zachycuje poslední necelé desetiletí Kafkova života, od roku 1916 do smrti v roce 1924.
Korespondence dvou klíčových osobností naší osvícenské vědy a rané fáze národního obrození je přímým svědectvím utváření národního vědomí a rozvoje vědeckého života v poslední třetině 18. století v českých zemích.
Druhý díl sleduje švédský nástup, začínající pohromy císaře v říšské politice a v neposlední řadě francouzské pojímání válečného dění, jež mu vtisklo širší mezinárodně-politický charakter.
Autor nastoupil ve věku 18 let, tedy rovnou ze školy, na nejkrvavější úsek Leningradského a Volchovského frontu. Jako voják Rudé armády došel až do Berlína. Zázrakem zůstal na živu.
Tzv. pseudoabelárdovská korespondence vychází ze sbírky nazvané Listy dvou milenců a obsahuje 116 středověkých milostných dopisů, asi z 12. století. O jejich autorství se dodnes vedou spory.
