Myšlení Josefa Šafaříka, který vždy očekával více od jednotlivce než od společnosti a varoval před intelektuálním a etickým konformismem, je prodchnuto hlubokým humanismem.
Každá éra má svůj mýtus. Mýtus dneška je však specifický. Zdá se, že společnost dosáhla bodu nula, konce dějin. Všechny příběhy na velkém plátně jako by vyprávěly o možném vytržení z tohoto „žili šťastně až do smrti“.
Kniha německého teologa vykládá krok za krokem apoštolské krédo neboli vyznání víry a jeho věroučné pravdy tak, aby byly zajímavé nejen pro věřící, ale i pro ty, kdo stojí mimo církve či k nim chovají odstup.
Stanovisko církve k otázkám spojeným se sexem bylo v dějinách vždy jednoznačné: veškeré sexuální aktivity mimo manželství jsou hříšné. A tak své boje v této oblasti skrýváme.
Kniha sleduje náboženský vývoj Plzně za první republiky (1918–1938), tj. vývoj katolické církve, Církve českobratrské evangelické, Církve československé a bezvěreckého hnutí.
