„Beranovy krátké, ostře řezané texty oplývají jistotou výrazu a vypravěčským umem. Na malou plochu klasicky působících, dějově chudých črt dokázal koncentrovat syrové výseky všedních situací, které překvapily svými tíživými přesahy,“ podotkl kritik Kouba.
Spisovatelé totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že
gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak
ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem
k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové
„jsou“.
Jen jednou si dovolila Niké hodit za hlavu logiku a zodpovědnost, která řídila její dosavadní život. Jen jednou dovolila rozkoši, aby vedla její rty, ruce, tělo… Vystřízlivění ale přišlo příliš brzy.