Autor ve své vzpomínkové knize vysvětluje, proč se z přesvědčení dobrovolně chopil zbraně na obranu nacistického Německa v době, kdy byla jeho porážka již neodvratná.
Autor v knize zpracoval historii sovětsko-finských válek. Za využití bohatého dokumentárního materiálu i vzpomínek a deníků tak před čtenářem defilují jak velké osobnosti, tak i prostí vojáci, lidé a jejich osudy v dobách míru a především války.
Morová nákaza byla nejen zdrojem paniky, drastických sanitárních opatření či morálního sebezpytování, ale představovala i složitý lékařský problém. Od vrcholného středověku do období osvícenství vzniklo na toto téma nesčetně traktátů.
Nacistickému myšlení dominovaly už od počátku magické a iracionální ideje. Hitler vstoupil do Německé dělnické strany, politické odnože společnosti Thule, která se prostřednictvím okultních praktik pokoušela „stvořit nového člověka".
Kniha Václavy Jandečkové se vrací do měsíců a let po únoru 1948, aby představila osudy několika z těch mužů a žen, kteří se pustili do nerovného zápasu s komunistickou diktaturou.
Autor popisuje šedesátá léta pohledem obyčejného člověka, tedy pohledem naprosté většiny obyvatel. Kniha má podobu jakési encyklopedie a zaměřuje se jednak na věci, které byly tehdy normální a oblíbené, ale i na ty, které vybočovaly.
Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944.
Kniha je věnována dějinám a kultuře jedné z nejpozoruhodnějších světových civilizací, která se rozvíjela ve starověké Mezopotámii – jako dědička Sumeru – od počátku 2. tisíciletí před Kr. až po její pád.
