„Byla bitva, byla, tam u Solferina, teklo tam krve moc, krve po kolena…," zpívalo se u nás před sto padesáti lety. Italská bojiště byla vždy místy, kam generálové z Vídně rádi posílali pluky a prapory z českého království.
Nevím, jak k tomu mohlo dojít, že po čtyřiceti letech, co se zabývám leteckou publicistikou mi za poslední tři roky vychází už třetí opravdická kniha (brožury nepočítám).
Životopis generálmajora československého letectva Jana Romana Irvinga (1915-1997) , který se ještě za svého života stal legendou napříč profesním leteckým spektrem. Těm, kdo se orientují v naší letecké historii, není rozhodně toto jméno neznámé.
Publikace o leteckých nášivkách má za cíl dát základní přehled o tomto fenoménu, který se objevil hlavně v devadesátých létech minulého století a úspěšně se prosazuje dodnes.
Když se japonské síly vylodily v lednu 1942 v blízkosti strategického přístavu Rabaul na ostrově Nová Británie, všem zúčastněným bylo jasné, že dalším cílem bude japonská izolace Austrálie, nebo dokonce invaze na tento kontinent.
Kniha zprostředkovává mikrohistorický pohled na život poddanského města Dobrušky v přelomových časech vleklého válečného konfliktu, který stavěl před těžké zkoušky jeho elity i prosté obyvatele.
Události v armádě před třiceti lety, v období konce totalitní vlády přes počátek budování demokratického státu do rozdělení Československa, představují mimořádně zajímavý výsek našich dějin.
