Jedná se o historikův pohled na vývoj samosprávy v 2. polovině 19. a 1. polovině 20. století, roli konkrétního občana při vytváření občanské společnosti, vytváření nového správního modelu státu.
Kniha sleduje vývoj názorů na české dívčí školství od jeho počátků až po uzákonění řádného vysokoškolského studia žen. Autorka objasňuje filosofickou podstatu argumentů jednotlivých stran sporu i obtížnost procesu emancipace žen v oblasti vzdělávání.
Kniha přináší jedenadvacet rozhovorů s přímými účastníky převratných listopadových událostí roku 1989, které shodně prožívali jako studenti nebo učitelé Univerzity Karlovy.
Kniha přináší velmi kritický pohled na téma, proč je Česká republika, země s obrovským potenciálem, doslova rozkradeným státem, jehož občané mají ostudný životní standard na úrovni spodní třetiny zemí EU.
Autoři knihy objevují principy humanistického myšlení a na něm založeného vůdcovství a předkládají je jako inspirativní vzory pro náš současný život a řízení moderních organizací.
Kniha rozhovorů se zástupci tří generací českých etnografů a folkloristů, kteří reprezentují různé oblasti bádání (pražská a brněnská pobočka Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, univerzitní katedry, muzea a skanzeny).
