Pierre Hadot (1922-2010), Michel Foucault (1926-1984) a Jan Patočka (1907-1977) jsou tři bezesporu velmi rozdílní filosofové, jejichž myšlenkové cesty se však v druhé polovině 20. století dosti nečekaně a někdy i k jejich vlastnímu překvapení setkaly.
Klasické dílo německého filosofa obhajuje myšlenku, že náš svět je nejlepší ze všech možných světů, proti mínění P. Bayla a jiných, že existence zla na světě je neslučitelná s pojmem Boží dobroty.
V Prokleté části Bataille zachycuje hybné síly, způsobující proměny lidských společností (aztécké, indiánské, islámské, lámaistické a průmyslové kapitalistické i komunistické) v ekonomickém, sociálním a politickém smyslu.
V 15. století vznikl nepříliš známý, nicméně myšlenkově hodnotný "Dopis proti filosofii", sepsaný anonymním židovským autorem, patrně v některém aškenázském filosofickém centru ve střední Evropě.
První díl dvousvazkového výboru nejvýznamnějších esejů L. Strausse, tvůrce svébytného pojetí politické filosofie a zakladatele vlivné školy politického myšlení.
Studie "Jest duše cizinkou na této zemi" sleduje Heideggerovo chápání odloučenosti (Abgeschiedenheit), s cílem přiměřeně položit a zodpovědět otázku po vztahu toho myšlení (Denken).
Kniha filozofa, literárního teoretika a překladatele Josefa Fulky interpretuje některé - zejména filosofické - texty, jež tím nebo oním způsobem tematizují otázku gesta a znakového jazyka.
