Románová tvorba Bronislawa Wildsteina není českým čtenářům neznámá, a to díky překladu titulu Údolí nicoty (2008, česky Pulchra, 2010), příběhu novináře, který se v postkomunistickém Polsku pokouší rozplést síť zrad a intrik.
Dívám se na muže, kterého miluji. Nacházíme se na pokraji katastrofy. Zdá se, že se usmívá ze spánku, a mě najednou přepadne touha udusit ho polštářem. Tato slova patří Angelice Lagermarkové, kadeřnici Salonu d’Amour ve Visby.
Fascinující příběh, odehrávající se v polovině devatenáctého století, vypráví o Biancovi, muži se záhadným původem a nadpřirozenými schopnostmi, který je kvůli spiknutí pařížských pozitivistů nucen opustit Evropu, aby se nakonec usadil v Argentině.
Směsice surovosti a něhy, fantazie a kruté skutečnosti, historických i rodinných událostí, které spojuje magické jméno města Lučenec – Lošonc, v němž se prolínají národy, kultury, osudy, vztahy: minulost a přítomnost.