Univerzitní profesor Karel Vorovka patřil v první třetině 20. století k nejvýraznějším představitelům české filosofie. Kniha podává ucelený výklad o jeho životě a díle.
Sedmice mudrců, kteří působili v Řecku archaické doby a mezi něž byli mimo jiné řazeni i slavný filosof Thalés z Mílétu a athénský mudrc a zákonodárce Solón.
Dějinné zamyšlení nad soupatřičností člověka a světa si všímá tradice mezi renesančním myslitelem Mikulášem Kusánským a filosofem německého idealismu G. W. F. Hegelem.
Tato kniha obsahuje dva Matoušovy spisy: Proposici ke svatořečení svaté Brigity, kterou Matouš pronesl při kanonizačním procesu a v níž žádost o kanonizaci zdůvodňuje, a Umučení Krista.
V předkládané knize naleznete například překlady ze zahraničních periodik, jako třeba: Čínské misie a umění; Jezuité a revoluční Španělsko třicátých let; Osudy zrušení Tovaryšstva Ježíšova v evropských zemích a podobně.
Spis vydaný poprvé v roce 1758 vzbudil velký ohlas a přispěl k definitivnímu rozchodu Rousseaua s osvícenci, jejichž odpůrci pak dílo často využívali v polemické argumentaci.
V pokračování Hovorů autor rozvíjí svůj pohled do oblastí, kterými procházíme v přípravě na náš pozemský život a v nichž jsou koncipovány nejen všechny naše skutky, ale i záznamy jevů a událostí, které jsou pro nás coby lidské bytosti určující.
Kniha vysvětluje, že všechny síly působící ve stvoření ve svém konečném důsledku slouží všezahrnující Božské Prozřetelnosti. Bůh je Láska sama, a proto je primárním cílem Božské Prozřetelnosti naše věčné štěstí.
Soubor článků k vývoji této teorie ve Fichtových spisech (D. Henrich, J.-P. Mittmann, U. Pothast, J. Stolzenberg, H.-P. Falk, E. Dũsingová, J. G. Fichte). Sestavili a předmluvu napsali J. Karásek a J. Chotaš.
