Avadhuta Gíta, v překladu „Zpěv vysvobozeného“, je text nekompromisně vyjadřující pozici – stav jogína, potulného askety, který dosáhl této sjednocující mystické zkušenosti.
Podkladem komentářů Květoslava Minaříka v Mahájánských textech je Hlas ticha. Helena Petrovna Blavacká (1831-1891), zakladatelka Theosofické společnosti, jej podle svých slov vybrala z Knihy zlatých předpisů.
Výklad prvních dvou kapitol knihy Berešit (Genesis), v nichž autor nachází dva lidské prototypy - kreativního a majestátného (a majetnického) "Adama I" a Bohu oddaného muže smlouvy, osamělého "Adama II".
Kniha představuje přehled všech zákonů, kterými se řídí celý projev. Pro celý projev a působení tvořivé inteligentní moci vědomí platí jednotná zákonitost, která se v různých úrovních projevu uplatňuje svým specifickým způsobem.
Ve své knize Dzigar Kongtrül Rinpočhe podává praktický komentář k významnému buddhistickému textu „Cesta bódhisattvy“ od slavného indického učence Šántidévy.
Přímé zkušenosti mistrů z praxe stezky jsou vždy poučné a inspirativní. O to více, jedná-li se o přímé vedení žáků mistry. Například rozhovory s Ramanou Mahárišim jsou nepřekonatelnou studnicí praktických poznatků.