V návaznosti na Devět způsobů modlitby svatého Dominika představuje francouzský dominikánský teolog a historik Guy Bedouelle (1940–2012) devět cest dominikánského života a svatosti.
První svazek Sebraných spisů Lubomíra Valenty zahrnuje články o filozofii T. G. Masaryka a J. L. Fischera, ale také příležitostné texty jako recenze a polemiky.
Jak se dnes studuje je asi nejpřístupnější text neapolského filosofa Giambattisty Vica (1668–1744). Vico zde přehledně srovnává moderní přístup ke studiu s antickým vzděláváním na příkladech různých disciplín.
Kniha pojednává o tom, že všichni jsme odměňováni za svoji nejen materiální práci, ale hlavně za svoji duchovní práci. Dle svého přístupu k sobě a k druhým se nám peněz buď dostává nebo nedostává.
Manifest neomodernismu a nové víry se hlásí se k odkazu nosných proudů modernismu, především však k učení prvního československého prezidenta, polyhistora Tomáše Garrigua Masaryka.
Autor odpovídá na otázky: Cítím se zraněný blízkým člověkem, Jsem nesmlouvavá a občas i krutá, Ubližování dětem, Zraněna vlastní matkou, Co dělat, když otec podvádí matku?, Může nás takový vztah spasit?, Jak žít s alkoholikem?
Autor v knize, která je jeho závětí, popisuje tři velké duchovní proudy, určující vývoj lidstva. V čele každého proudu stojí jeden ze tří velkých vůdců lidstva: Rudolf Steiner, Christian Rosenkreutz a Manu.
Cílem knihy je podat podrobný rozbor Platónova pojetí uměřenosti. Byl to právě Platón, kdo se jako první významným způsobem zasadil o vyhraněně filosofické uchopení tohoto pojmu, který se stal později klíčovým pro evropské pojetí morálky.
Respekt k odlišnosti se stal jedním ze základních požadavků současného vzdělávání. Jakým způsobem však evropská kultura popisuje "jinakost" neevropských kultur a jakou roli v těchto popisech sehrává náboženství?
Člověk ví, že musí zemřít, a toto vědomí patří mezi základní charakteristiky lidskosti, náboženství, metafyzika a kultura si však kladou za cíl smrt přemoci.
Trojice renomovaných autorů přibližuje úctu ke sv. Lazaru ve středověkém Českém království. Ikonografický úvod je v české literatuře vůbec prvním podrobným popisem barvitého světa zobrazování tohoto světce.
Publikace ve dvanácti kapitolách popisuje počátky křesťanské církve, její vývoj, reformní dobu, počátky Církve československé husitské až po současnost.
Podněty papeže Františka nemohou zakrýt inspiraci ignaciánské spirituality. Slova doprovázet, rozlišovat a integrovat se čím dále tím více stávají součástí církevního slovníku. Vychází z duchovních cvičení sv. Ignáce.
