V kontroverzní autobiografii se bývalý rektor AMU a ředitel Národní galerie Milan Knížák zaměřuje především na čtvrtstoletí, které uplynulo od Listopadu 1989.
Kniha představuje osobnost Franka Weniga v celé její různorodosti: jako člověka jej přibližuje korespondence s řadou osobností kulturního a společenského života zejména Plzně i s řadou přátel.
Ludmila Padrtová byly společně s Vladimírem Boudníkem první, kdo se abstrakci v Československu věnoval a to v době, kdy nesměla být vytvářena a už vůbec ne vystavena. Přitom byla v abstrakci zralejší než byl tehdy Boudník.
Jiří Duchek patří už k nové generaci řemeslných tvůrců, kteří nepracují
jen pro užitek, ale pro věc samu. Posun hrnčířství k volné tvorbě je zřejmý,
žádané jsou nejen čajové misky a konvice, ale i nádoby čistě dekorativní
neurčitého účelu.
Rozsáhlý román známé autorky a bohemistky Daniely Hodrové je úzce spjat se životním osudem překladatelky a básnířky Bohumily Grögerové a výtvarnice Adrieny Šimotové, jimž je také dedikován.
Reprezentativní publikace historika umění Karla Holuba představuje Giacomo Girolamo Casanovu jako složitou osobnost, která svým životem a literárním dílem podala osobité svědectví o společenském a politickém životě v 18. století.
Tato kniha přináší vhled do Warholova rozsáhlého a pestrobarevného životního díla, které do umění vneslo taková témata jako bydlení, výroba a konzum, a tak zcela přehodnotilo pojetí „vysokého“ a „nízkého“.