Samotář i gentleman. Mladinký greenhorn i bojovník s nadlidskou silou, jenž zkrotí mustanga, ať chce či nechce, a udolá holýma rukama příšerného medvěda. Muž žijící mezi dvěma naprosto odlišnými světy.
Co udělá tělo, když jím prošlehne ničivý milostný cit? A co udělá, když jím proběhne elektrický výboj při mučení? Zkroutí se do oblouku, který se klene mezi první a jednou z posledních sbírek Bernarda Noëla (1930).
Zkrocení tří jedů je báseň Dharmy; je to „Dharma jedna báseň“, rada od srdce k srdci, esence zkušeností velikého Mistra, napití přímo z pramene – nezkaleného, nezředěného, doušek Buddhovy Nauky takové, jaká je.
Poesie Julie Otxoy (San Sebastián, 1953) je od prvopočátků spjata s obranou svobodné lidské bytosti utvářející se v harmonii s přírodou, a s obžalobou násilné, barbarské a materialistické společnosti.
Kniha vychází s textem francouzského originálu a s paralelním českým překladem, jehož autorem je Jaroslav Bránský. První české samostatné knižní vydání je připomenutím stého vydání Apollinairovy básnické prvotiny roku 1811.
Soubor básní v původním českém překladu Radka Malého předkládá výbor z díla básníka, žurnalisty, anarchisty, revolucionáře a rebela Sonky (vlastním jménem Hugo
Sonnenschein).
Britská autorka Ali Smithová v próze Hotel Svět přivádí svůj osobitý styl poutající nápaditostí, poetičností, vtipem i hloubkou k ještě vybroušenější dokonalosti.
Výbor z poezie amerického spisovatele R. Carvera (1939–1988), který proslul především jako autor povídek. S doslovem a básněmi Tess Gallagherové, autorovy druhé manželky.
Autor knížky španělských veršů Miloslav Uličný (*1942) vydal dosud kromě mnoha překladů, vlastních veršů a knihy povídek též první rýmovaný převod Máchova Máje do španělštiny.
Posledních osmdesát let zdobí krásná slova libanonsko-amerického básníka Chalíla Džibrána vše od přáníček a svatebních pozvánek až po inspirativní obrazy a korporátní motivační literaturu. Džibrán je třetím nejprodávanějším básníkem.
Nesouvislý rozhovor tří jihoamerických básníků. Jazyk zborcený hrůzami dvacátého století. Latinská Amerika jako Babylon, kde básníci dávno nemluví stejnou řečí, ale jediným domovem je právě řeč. A v těch rozvalinách zázrak ironie.
Málokterý ze současných polských básníků se těší u čtenářů i odborné kritiky tak svornému a příznivému přijetí jako Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki. Básně jsou v drtivé většině případů členěné do čtyřveršových strof.
