Ve své druhé sbírce se autor nezříká poetických prostředků, uchyluje se ale často i do civilnějších poloh: sbírka je tak výrazově pestřejší, nostalgie je vyvažována ironií, tradiční kulisy jsou stavěny do kontrastu se zcela všedními výjevy.
Sbírka ohlasové poezie – tvorby v duchu lidové slovesnosti. Obsahuje básně milostné, satirické, žertovné, převažuje v ní lyrika nad epikou. Doporučená školní četba.
Verše Jiřího Žáčka si recituje již několik generací. Do zvukové podoby tuto hravou, vtipnou a trochu praštěnou poezii převedli se stejnou hravostí, jakou má autor i interpreti. Vojta Dyk, Martin Písařík či Lucie Pernetová a další.
Tato sbírka je v kontextu současné české poezie pozoruhodným dílem hned z několika důvodů. Předně díky její schopnosti nastolit otázku po podobě spirituálního typu lyriky, který by byl adekvátní vůči současnému stavu kultury.