Píše se rok 1317 a bratr Zdislav z rytířského řádu johanitů přijíždí do Uhříněvsi, aby se zde ujal správy řádových statků. Jeho jmenování uhříněvským správcem je poněkud překvapivé, neboť Zdislav nebýval vždy johanitou...
Závěrečný díl tetralogie, kterou končí vyprávění o jedné z nejslavnějších epoch českých dějin, o době velkých přemyslovských králů, začíná bezvládím po smrti Přemysl II.
„Minulý čas hledejme v tom našem. On totiž nikdy nepominul, pouze plynule vstoupil do času přítomného.“ Paměť mého města předkládá čtenáři pohled do historie, té nejstarší i nedávno minulé.
Požehnaný rok zavede čtenáře do jihočeské Třeboně roku 1725. Město i jeho obyvatelé se pomalu vzpamatovávají z ničivého požáru. Setkáme se s osudy Tomáše Šlupky, syna místního pekaře, který zběhl ze studií teologie.
Než se stal Sebastianem Leopoldem Richardem von Kaunitz, prošel těžkým dětstvím. Narodil se prostitutce v pražském nočním klubu, jeho nejmilejší hračkou byla láhev od ginu. Ovšem usmálo se na něho štěstí - adoptovala ho šlechtická rodina.
Mladí pánové z Prahy, budoucí právník a čerstvě jmenovaný profesor gymnázia, jedou za svým kamarádem na venkov.Nerušený prázdninový pobyt na venkově 19. století v hájovně nedaleko Třeboně jim zpestří takřka detektivní vyšetřování případu krádeže.
Emigrace – i dnes je to krok do nejistoty, natož pak před čtyřmi sty lety, na začátku třicetileté války, kdy si uprchlík musel vézt veškerý majetek s sebou.
Příběh z konce 18. a začátku 19. století Revoluční změny po roce 1789 obrátily život naruby nejen ve Francii. Vojska pochodují napříč Evropou, stará šlechta je na útěku.