Vynikající dílo investigativní žurnalistiky získalo prestižní cenu Cornelia Ryana, kterou uděluje Overseas Press Club. Je to příběh násilného vzestupu a pádu Pabla Escobara, šéfa kolumbijského medellínského kokainového kartelu.
Max von der Grün se svým výrazně autobiografickým románem Dva dopisy Pospischielovi vrací ke svému vlastnímu dospívání na Tachovsku v období prvorepublikového Československa. Součástí knihy je i čtivý doslov s autorovým životopisem.
Silný a inspirující příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice.
Tato unikátní kniha vypráví příběh československého pilota 312. perutě R.A.F. Otty Hanzlíčka, který se nikdy nesmířil s obsazením své vlasti a byl ochoten odejít do neznáma, aby se nepříteli postavil tam, kde to uměl nejlépe – na nebi – jako pilot.
Schwarzenberg, Kubišová, Horáček, Duka, Pánek a mnoho dalších… Na tři desítky osobností vzpomínají ve velmi otevřených a obsáhlých rozhovorech na prezidenta, kamaráda, disidenta i šéfa.
Vilém Sacher ve své knize zachycuje vznik 2. čs. samostatné paradesantní brigády v Sovětském svazu v době, kdy byl náčelníkem jejího štábu. Popisuje i její další osudy, tedy rozporuplné bojové nasazení v Karpatech, komplikovanou, ale úspěšnou účast v
Autobiografické napínavé vyprávění autora o útěku z ruského
zajetí na Sibiři těsně po první světové válce. Doplněno faktologickými
poznámkami editora díla, prof. Huphreyho Tonkina z Hartfordské
university a mapou s vyznačením strastiplné cesty
O existenci útržkovitých deníkových záznamů, přibližujících nejbolestivější setkání Václava Havla s represivními složkami komunistické moci, neměl dlouho nikdo ponětí. Sám Václav Havel se o nich nikde nezmiňoval.
Autobiografie světoznámého britského neurologa Olivera Sackse, který se proslavil svými případovými studiemi fascinujících a neobvyklých lidských příběhů (ať se jedná o epidemii spavé nemoci, která své oběti zanechala na desetiletí v katatonickém sta
První biografie české spisovatelky Jany Krejcarové-Černé, dcery novinářky MIleny Jesenské a architekta Jaromíra Krejcara. Autorka čerpala z archivů, dopisů, osobních rozhovorů, ale i z policejních spisů nebo dokumentů z psychiatrických léčeben.
