V románu Obecná teorie zapomínání není nouze o všemožné náhody — destruktivní i magické —, které vytvářejí poetickou koláž určujících nahodilostí. Je to kniha o strachu z druhého, o absurditě rasismu, o lásce a naší schopnosti vykoupení.
Téma knihy se týká regionu sousedícího s Polskem, který ve své bouřlivé meziválečné historii patřil do Československa a Maďarska. Velmi krátkou dobu také představoval zárodek nezávislého ukrajinského státu.
Kniha, kterou držíte v ruce, je plná příběhů. Neobyčejných příběhů obyčejných lidí, kteří se pokusili posunout svůj život směrem ke svým snům, kteří se rozhodli žít život podle svých představ.
Malá Alžběta, dcera Jindřicha VIII., nejmocnějšího z anglických panovníků, je princezna předurčená k životu na výsluní moci a slávy a lidé se jí klanějí jako králově dědičce.
Kniha není detailní historickou
sondou, ale kurátorsky
koncipovaným souborem
znalostí, faktů a zajímavostí,
které vizuálně výraznou
formou seznamují čtenáře
s fenoménem ohýbaného
nábytku, jeho minulostí,
současností i budoucností.
