Pravděpodobně nenalezneme v novodobých českých vojenských dějinách frekventovanější téma než problematiku branné pohotovosti státu na podzim 1938 a kapitulaci československé politické reprezentace.
V této knize je popsán příběh německého ponorkového esa z druhé světové války Wernera Henkeho, jenž se svou ponorkou U-515 potopil víc plavidel (24 obchodních a 2 válečné lodě), než kterýkoli německý ponorkový velitel v období po září 1942.
V československé armádě bylo v letech 1918 až 1948 jmenováno do generálské hodnosti celkem 533 důstojníků; kniha rekapituluje životní osudy devíti z nich. Časové rozpětí životopisů sahá od roku 1869 do roku 1977.
Touto knihou se uzavírá volná trilogie vyprávění Miroslava A. Liškutína, vojenského i civilního pilota, ale hlavně upřímného, poctivého a statečného člověka, opravdového českého vlastence.
Publikace je vlastně čtvrtým dílem úspěšné trilogie „Jednotka určení SOS“. K jednotlivým životopisům jsou připojeny textové materiály vztahující se k působení dotyčné osoby v legiích, SOS nebo v protinacistickém odboji.
Autor podrobně popisuje hrdinský boj námořníků při zásobování těžce zkoušené Malty a líčí spor o dálkové bombardéry, kdy odmítnutí nasadit je k hlídkování nad mořem málem způsobilo porážku spojeneckých eskort v bitvě o Atlantik.
