Komentáře Eneáše Silvia Piccolominiho/Pia II. (1405–1464) jsou historicky jedinou dosud publikovanou papežskou autobiografií – už jen z tohoto faktu plyne výjimečnost Piova díla.
Průvodce zavede čtenáře na známá i méně známá místa spojená s útoky henleinovců a Freikorpsu na československé bezpečnostní složky i civilisty na podzim roku 1938.
Tato práce ve své první části podává povšechný průřez východočeským
odbojem v letech 1939–1945. V něm zaujímali významné místo lesníci,
lesní dělníci a další muži i ženy, kterým byl les domovem, zdrojem obživy
a láskou.
Rozsáhlá sága začíná v polovině 19. století na moravském venkově a pokračuje ve Vídni přes bezhlavý útěk před nacisty až po těžce vydobytou novou existenci v Americe.
Lužice a slovanská složka jejího obyvatelstva, Lužičtí Srbové, zaujímají v rámci českého společenského a kulturního povědomí osobité místo. Cílem předloženého sborníku textů je ukázat lužickosrbskou problematiku z různých úhlů pohledu.
„Nejsem bezradná a zoufalá – nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí.“ I tato slova zaznívají ve známém posledním dopise, kterým se Milada Horáková loučila se svými blízkými.
Československá zpravodajská služba (2. oddělení hlavního štábu Československé armády) byla ve třicátých letech minulého století pověstná svou vysokou profesionalitou a výkonností.
