Markéta Lazarová je román Vladislava Vančury. Vyšel poprvé roku 1931 v edici Pyramida jakožto její 15. svazek. Jedná se o baladickou prózu, věnovanou Jiřímu Mahenovi, který byl Vančurovým vzdáleným příbuzným.
Ve svých 11 letech jsem onemocněl tak, že jsem se nemohl ani hnout. Netušil jsem, co mě čeká. Když jsem se dozvěděl, že mám obrnu, bylo mi, jako kdyby do mě někdo vrazil nůž.
Birdie a Heather jsou nejlepší kamarádky. Když Heather překvapivě zruší letní práci someliérky ve Skostku, rozhodne se za ni Birdie zaskočit. Vždyť co na tom může být složitého? K masu červené, k rybě bílé…
Celé roky hledal Milo Talon muže, který zradil jeho rodinu. Když se mu ho konečně povede vypátrat, zjistí, že je z něj jen slepá troska, žijící na ranči s dcerou Barby.
Knižní rozhovor v šestnácti kapitolách sleduje životní osudy Jana Sokola, jeho reflexe společenského dění a myšlenkové zrání. Dotýká se studia biblistiky, Nietzscheho díla, setkání s Janem Patočkou i v českém prostředí méně známých personalistů.
S Natashou se nedávno rozešel přítel, aniž by jí vysvětlil,co ho k tomu vedlo. Jejího kamaráda Jamese potkal ještě horší osud: snoubenka mu utekla od oltáře.
Autorka ve svém románu představuje příběh vlastní, zdánlivě obyčejné ruské, respektive sovětské rodiny s židovskými a ukrajinskými kořeny, jejíž příslušníci jako by byli jen lhostejnými statisty bouřlivých dějin dvacátého století.
Apokalypsa přišla s širokým úsměvem, ve kterém na nás cenila zuby. Nebyla to žádná hollywoodská kosmická šupa, žádný asteroid nebo supervulkán. Byla nenápadná a plíživá a lidstvo ji vlastně ani nepostřehlo.