Kniha Václava Vokolka není konfesijní, ale nadnáboženská, protože se odvážila rozechvívat srdce člověka bez rozdílu jeho vyznání. Intimita, s níž se dotýká svatých tajemství, je v českém literárním prostředí jedinečná.
Boháčův román je psychologický portrét zbohatlíka, který sice nemá schopnosti rovnocenně navázat na dílo svých předků, ale užívá s komplexem méněcennosti výhod jejich odkazu.
Mechové víly jsou docela maličké. Člověk je snadno přehlédne. Žijí v lese a pečují o mech. Aby se naučily, jak to v lese chodí, musí do školy. Stejně jako děti. A stejně jako děti ve škole občas zlobí a neposlouchají, co říká slečna učitelka.
Pojďte se s námi proletět po stopách skutečných příběhů ze studéneckého hangáru a zažijte dobrodružství společně s letadly značky Tatra, která si podmanila nebe a nejedno srdce milovníka starých letadel.
Sborník „Miloslav kardinál Vlk. Reflexe a vzpomínky“ ve studiích, reflexích a svědectvích českých i zahraničních autorů. Plastický portrét doplňuje na 200 fotografií, zejména z Archivu Arcibiskupství pražského a ze soukromých sbírek.
Povídková sbírka Edy Kriseové se pohybuje na hranici mezi fikcí a realitou. Zvláště v povídkách Na ostrovech či Pondicherry, v nichž je zachycen problém současné Indie na pozadí životního příběhu architekta Františka Sammera.
„Říká se, že když se daří oslům příliš dobře, jdou se klouzat. O tom něco vím. S mým mužem jsme se jednoho dne ocitli na kluzišti stejně jako ti osli,“ tvrdí v úvodu Heda Záborská, vypravěčka příběhu.
Můj táta a já jsme vážně v pohodě. Fakticky. Když se nudím, zakřičím a on hned přiběhne s lahvičkou a začne kolem tancovat. Občas mě uspává v autě a přitom mluví cizími jazyky, hlavně když zprudka zabrzdí mně pro radost.
Kniha v sobě snoubí pohádky, písničky, muzikoterapeutické a hudebně vzdělávací hry a postupy výroby hudebních nástrojů. Ke každé pohádce náleží písnička odkazující k tématu pohádky, stejně tak hry i ruční výroba nástrojů jsou laděné v duchu pohádky.
