Autor se ve svém pojednání snaží vybudovat sociálnímu bádání pevné filosofické základy, přičemž východiskem jsou mu Wittgensteinova zkoumání jazyka, významu a pravidel.
Kniha esejů je koncipována jako soubor textů zkoumajících problematiku médií v postkomunistické východní Evropě ve srovnání se západním světem (především Japonskem).
Francouzští lazarističtí misionáři uskutečnili v letech 1844–1846 „rekognoskační“ cestu do Tibetu, aby zjistili místní podmínky a možnosti evangelizační práce mezi tamním obyvatelstvem.
