Moravské dvojzpěvy Op. 20, 32, 38. Skladby pro dva hlasy s doprovodem klavíru na slova moravské lidové poezie. Texty písní jsou v češtině, němčině a angličtině.
Do rukou se Vám dostává sbírka autorských skladeb Martina Rouse. Ty jsou žánrovým mixem historizující filmové hudby, hudby meditační a variacemi na motivy národních písní.
Třetí díl „Škol na melodické bicí nástroje“ nabízí další etudy a skladby, které jsou často s doprovodem klavíru nebo akordických značek, ale tentokrát na xylofon, marimbu a vibrafon.
Druhý zpěvník Míši Růžičkové přináší přes tři desítky dalších oblíbených dětských písniček, známých ze stovek vystoupení i z televizních pořadů pro děti, s barevnými ilustracemi.
Pilotní soubor 7 etud je koncipován od úplných začátků s nejjednoduššími party, zvláště pro bicí soupravu. Jsou zde nabídnuty pro bicí soupravu dvě verze provedení – easy (lehká) - pro začátečníky a advanced (pokročilejší).
Základy hry na kontrabas – unikátní kniha, která obsahuje základní informace o hře na kontrabas. Je zpracována podle metodiky prof. Jiřího Hudce, pedagoga na AMU v Praze a na Královské hudební akademii v Manchesteru.
Zpěvník Dvanáct měsíců ocení nejenom sbormistři na ZŠ nebo ZUŠ, ale i všichni, kteří se zajímají o zpěv. Ve zpěvníku najdete dvanáct původních písní skladatele Jiřího Chvojky a textaře Aleše Misaře.
Dvanáct klasických českých koled v lehké úpravě pro housle a violoncello. Součástí je i vložený samostatný part pro druhého hráče. U každé skladby naleznete QR kód, díky kterému si můžete skladbu poslechnout přes Váš mobilní telefon.
Etudy Franze Wohlfahrta jsou stále velmi potřebnou pomůckou pro rozvíjení základní techniky houslové hry a tudíž patří k oblíbené literatuře většiny houslových pedagogů.
Suita s názvem “ Tea for 5“ je sice prvoplánově určena pro pět hráčů, ale nabízí možnost rozšíření či variability s jinými nástroji, které jsou uvedeny v obsahu a mají též své party.
Další příspěvek k rozšíření komorních skladeb s méně obvyklými nástrojovými kombinacemi je právě toto pětivěté dueto zvonkohry a kytary. Každá z pěti vět má odlišný charakter, jak svou rytmickou formou, tak i stylovou náplní.
Zhudebnění latinského hymnu Te Deum laudamus předcházelo jen krátce Dvořákově odjezdu do Ameriky. Text byl Dvořákovi blízký a v jeho pojetí se snoubí tradice chrámové hudby, jak ji Dvořák důvěrně znal z českých kůrů.
Své vrcholné smyčcové trio napsal Antonín Dvořák v letech 1890–1891 v Praze, po značném zdráhání k němu v létě 1893 v Americe přikomponoval i vlastní klavírní výtah.
Kniha představuje písňové texty v české populární hudbě 60. let 20. století jako pozoruhodnou, dosud přitom spíše opomíjenou součást literární historie.
