Nejprodávanější Kniha nebo Mapa v roce 2021
fotografie

Černobílé fotografie z 60. let a barevné z 90. let 20. století, brněnského fotografa, rodáka z Podkarpatské Rusi. Kniha obsahuje též rozsáhlý rozhovor s autorem a úvodní slovo k jedné ze Štursových výstav od jeho přítele Jaromíra Tomečka.

Prozaická novinka Jana Saudka, ročník 1935, je vlastně staronovinkou. V žánru drobné prózy tu autor otvírá témata, kterým se věnoval intenzivně i ve svých předchozích titulech: láska na každý způsob i pád, vzdalující se dětství, přibližující se smrt.

Pro téma čísla je zásadní moment z dějin fotografie, který uvedl hledání kontemplace prostřednictvím fotografických záznamů do centra pozornosti zcela zásadním způsobem.

Almost every day the photographer Tomáš Princ walks the streets of Prague and asks people he doesn‘t know: “Can I take your photograph?” This book presents the most interesting stories from his popular blog Humans of Prague from the past five years.

Charisma je v pořadí již jedenáctou knihou, pod kterou se autorsky podepsal znamý fotograf Adolf Zika. Kniha se tentokrát neskládá z tradičních aktů, ale z portrétních fotografií, které zachycují charisma neobvyklých osobností napříč celým světem.

Unikátní album sedmdesáti dvou nedatovaných fotografií Kolína a okolí vzniklo zřejmě v roce 1923. Tato publikace nám dává výjimečnou příležitost potěšit se krásou tohoto Funkeho souboru a obdivovat jednotnou koncepci i provedení.

V této obrazové publikaci zachycuje autor fotograf Ing.Vladimír Kunc krásu Šumavy.

Doplněk ke knize fotografií Jana Ságla, která vyšla pod stejným názvem v roce 2013. V původní publikaci Ságlových fotografií lidí z české undergroundové komunity z let 1967-1976 jsou sice doprovodné texty, ale chybějí v ní popisky k fotografiím.

Tvorba Jaroslava Beneše náleží k té linii české umělecké fotografie, v níž se završuje analogová éra, zakladatelská fáze technicky vzniklých obrazů, a reprezentuje tak pozdní, závěrečnou fázi modernity.

Fotograf Pavel Baňka zaujímá v dějinách české fotografie místo někde v linii Josefa Sudka, na jehož práce v raném období odkazoval, Františka Drtikola, s nímž ho sbližuje podobná estetika portrétů a aktů.