Dějiny nasazení letectva sboru námořní pěchoty Spojených států (US Marine Corps) během druhé světové války jsou vlastně dějinami tichomořské války proti císařskému Japonsku.
Pravděpodobně nenalezneme v novodobých českých vojenských dějinách frekventovanější téma než problematiku branné pohotovosti státu na podzim 1938 a kapitulaci československé politické reprezentace.
Na úspěšnou řadu knih, věnujících se dějinám vývoje a nasazení obrněné techniky v období od konce první světové války do roku 1945, navazuje další díl, věnovaný Velké Británii a zemím Commonwealthu.
Tak jako se Waterloo stalo v obecném povědomí synonymem pro porážku, Lepanto – námořní bitva Osmanů s benátsko-španělsko-papežskou koalicí vystupující jako tak zvaná Svatá liga – vstoupilo do dějin jako „bod obratu“.
V této knize je popsán příběh německého ponorkového esa z druhé světové války Wernera Henkeho, jenž se svou ponorkou U-515 potopil víc plavidel (24 obchodních a 2 válečné lodě), než kterýkoli německý ponorkový velitel v období po září 1942.
