Nestává se často, aby některý z předních advokátů vzpomínal v knize na svoje případy a umožnil tak běžným lidem nahlédnout pod pokličku soudních procesů, o nichž většinou víme jen tolik, co se novináři dozvědí při veřejném vynesení rozsudku.
Výuka náboženství na základních a středních školách, teologické bádání na školách vysokých a zřizování církevních škol k obecné výuce všem předmětům se v posledních staletích stalo projevem náboženské svobody jednotlivce.
Kniha Jiřího Paroubka možná vyvolá protichůdné reakce. Její autor se v ní však projevuje tak, jak se projevoval a projevuje v našem veřejném dění: jako silná, cílevědomá a v každém ohledu nepřehlédnutelná osobnost české politické scény.
Monografie se pokouší přispět k diskuzi nad otázkou, jaký mají jednotlivé části veřejnosti vztah k hudbě a jak se tento vztah reálně projevuje v jejich nákupním chování na trzích s hudbou. Děje se tak na základě dat výzkumné povahy.
Kniha je cenným příspěvkem k hlubšímu poznání sociálních, kulturních a intelektuálních dějin Hradce Králové. Důraz na téma osobních vzpomínek a memoárů zároveň odpovídá na podněty v současnosti intenzivně rozvíjeného oboru studia paměti.
Proč je religiozita české společnosti nejnižší v Evropě? Jaký společenský a politický vliv má v České republice katolická církev? Ztratila církev roli morální autority, nebo byla její respektovaná pozice po listopadu 1989 jen historickou výjimkou?