Druhá část politické biografie Edvarda Beneše se věnuje období od roku 1935, kdy se stává prezidentem ČSR, až do poválečných let poznamenaných marnými snahami o záchranu demokracie.
Soubor textů Václava Havla a o Václavu Havlovi zachycuje perzekuci, kterou v době normalizace zažíval Havel na vlastní kůži. Zachycuje ale také zásadní proměnu jeho života.
Biografická kniha Pierra Milzy nahlíží na mussoliniovskou látku sice z pohledu globální interpretace fenoménu fašismu, ale neopomíná ani osobní, ba intimní stránky fašistického vůdce, jenž po více než dvacet let řídil osudy Itálie.
Chruščovova vláda v Sovětském svazu (1953–1964) je jedním z velkých témat novodobé historiografie. V komunistickém dějepisectví byla dlouhá léta naprosté tabu, až do poloviny osmdesátých let dvacátého století Chruščov pro historiky neexistoval.
Autor se v knize "Vyšehradský hřbitov" pokusil o jakýsi výběr 164 snad nejzajímavějších jmen z osobností pohřbených na tomto hřbitově. U každého ze slavných nebožtíků uvádí několik slov o jeho životě a osudech.
Svižným způsobem napsaný životopis českého reformátora, jenž, ač ponořen ve středověku, v mnohém předstihl svoji dobu, je knihou o společenské imaginaci v čase krize víry a nahromaděného společenského přetlaku.
Publikace vypovídá o vztahu kolegů na pražské české univerzitě a později mladočeských poslanců, sociologa Masaryka (1850-1937) a národohospodáře Kaizla (1854-1901).
