Etudy Franze Wohlfahrta jsou stále velmi potřebnou pomůckou pro rozvíjení základní techniky houslové hry a tudíž patří k oblíbené literatuře většiny houslových pedagogů.
Suita s názvem “ Tea for 5“ je sice prvoplánově určena pro pět hráčů, ale nabízí možnost rozšíření či variability s jinými nástroji, které jsou uvedeny v obsahu a mají též své party.
Další příspěvek k rozšíření komorních skladeb s méně obvyklými nástrojovými kombinacemi je právě toto pětivěté dueto zvonkohry a kytary. Každá z pěti vět má odlišný charakter, jak svou rytmickou formou, tak i stylovou náplní.
Obsáhlý výbor, jehož název i podtitul vychází z úvahy Františka Halase, je ojedinělým pokusem podat širší čtenářské obci podrobnou zprávu o proměnách vnímání tématu české lidové a zlidovělé písně v literatuře a publicistice posledních dvou staletí.
Zhudebnění latinského hymnu Te Deum laudamus předcházelo jen krátce Dvořákově odjezdu do Ameriky. Text byl Dvořákovi blízký a v jeho pojetí se snoubí tradice chrámové hudby, jak ji Dvořák důvěrně znal z českých kůrů.
Své vrcholné smyčcové trio napsal Antonín Dvořák v letech 1890–1891 v Praze, po značném zdráhání k němu v létě 1893 v Americe přikomponoval i vlastní klavírní výtah.
