Jindřich Jinoch příchází po pěti letech s novou knihou, o jejíž grafickou podobu se postaral Lukáš Bartoň. Jinochova druhá kniha má pramálo společného s debutem Maják a sirény. Básně jsou výrazně civilnější, přednost dostal volný verš.
Nesmysl provází člověka odjakživa. V životě, v kultuře, ve společnosti, v politice. V literatuře, zejména v poezii, ať té domácí, nebo překladové, má velmi pěknou a bohatou tradici, kterou není na škodu čas od času připomenout.
Básnická sbírka Příběhy přináší vedle retrospektivních, osobně laděných básní i texty-osobní dramata zpodobená třeba do vulkanických zemských pochodů (Zrození sopky).
Básnická sbírka Petra Turečka se líbí lidem, kteří tvrdí, že nesnáší poezii. Líbí se lidem, co tvrdí, že pochopili Joyceova Odyssea. Chomáč moderních anekdot. Vhodný dárek pro gympláky, jež nosí manžestrové sáčko.
Poezii docenta Emila Caldy lze zařadit ke tvorbě hravé, ironické, perziflážní, v tradici například „anarchopoezie“ Josefa Macha, Františka Gellnera, nedávno byly zveřejněny podobně laděné básně Jaroslava Haška.
Básníka Hynka Viléma milují děti i rodiče už od jeho prvotiny Dobrý pejsek pro kokínko přeskočí i přes hovínko a později pro skvělé přebásnění knížek Neptáček nebo Víš, co má v plínce myš?
Dobrá zpráva: ve vesmíru nejsme sami, jsou tu s námi zvířata.
Pes, který spí v křesle u televize - to už je vlastně poloviční člověk.
Kapesní zvěřinec je dobré mít stále při sobě. Je to knížečka poslední záchrany, když je ti smutno nebo když chceš
Ve své aktuální básnické sbírce míří Marie Jehličková k širokodechým litaniím a hymnům, plných neologismů, archaismů, patosu a závratí. Neleká se velkých abstraktních pojmů ani kosmických a existenciálních hlubin.
Závěrečná část básnické tetralogie (Běhařovská lhářka, Jindřich Jerusalem, Cesta k lidem) Martina Pocha se soustředí na eponymní městys protkaný potrubím, s nemocnicí Motol ve středu jako místem akce, spěchu, ...
Český čtenář dostává do rukou první antologii poezie jedné z nejdéle fungujících literárních skupin v Evropě – Osamělých běžců, jejímiž zakladateli jsou slovenští básníci Ivan Laučík, Peter Repka a Ivan Štrpka.
Kniha zahrnuje básničky a pohádky, které jsou ideální pro čtení a sdílení společných chvilek rodičů a dětí, jsou osnovou a předehrou k povídání o věcech krásy a dětských i dospělých lásek ve světě, kterému se tak jako tak nelze vyhnout.
Šestá básnická sbírka Zdeňka Volfa zaujme texty, jejichž „síla spočívá ve skutečné osobní výpovědi, namnoze až zpovědi, která s sebou přináší nezvyklou otevřenost“ (Petr Hruška).
Sbírka Teď přináší koncentrovanou výpověď o strázních člověka, který nesnadnost života chápe jako výzvu k jeho naplnění, jako věčný běh za ztracenou srozumitelností světa, jejíž unikavost paradoxně vzrůstá s její blízkostí.
Výbor textů Jáchyma Topola z let 1980–1984, jehož základ tvoří básně z trojice samizdatových, tiskem nikdy nevydaných sbírek Eskymáckej pes (1982), Stěhovavá tvář (1983) a Noty pro podzimní bytost (1984).
