Esej francouzkého historika a odborníka na islám Gabriela Martineze-Grose pojednává o průniku radikální formy islámu do Evropy. Rozebírá příčiny tohoto jevu, hledá historické paralely a předkládá řešení.
Dom Samuel v úvodu této "rozpravy o prokazování milosrdenství" napsal:
Jako křesťan chci promluvit o tom, co nás oslabuje: naše chabá víra v křesťanskou rodinu, v níž děti vyrůstají a nalézají svou rovnováhu; ...
Kritická studie opírající se o spojení kritické epistemologie s existenciální ontologií připomíná jedinečný příběh české političky a feministky Milady Horákové.
Druhý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona zahrnuje dobu od Augustina k Dunsi Scotovi. Jde tudíž o dobu od vrcholné patristiky až k vrcholnému středověku. Uznávaná autorita v oboru dějin filosofie.
Symbol enneagramu, který Gurdžijev poprvé popsal na přelomu 19. a 20. století, nepřestává fascinovat lidské myšlení už po mnohogenerací. Je mistrovským dílem symbolického umění.
Předkládaná monografie zkoumá povahu
a význam kultury mučednictví (farhang-e
šahádat) v současné íránské společnosti se
zvláštním důrazem na delimitaci nábožensko-
politické dimenze tohoto fenoménu a určení
příčin a důsledků reinterpretace.
Kniha komentářů rav Jigala Ariela k biblické knize Ester. Publikace se skládá ze dvou hlavních části – česko-hebrejské bilingvy svitku Ester (v překladu rabína Karola E. Sidona) a komentáře rav Jigala Ariela (v překladu Jana Diveckého).
Filosofický relativismus je předmětem četných diskusí. Záměrem této čtivě psané publikace je podat komplexní a systematický přehled k otázkám relativismu.
Kniha „Snadná cesta“ představuje českým čtenářům podivuhodnou a proslulou tradici učení, v tibetštině nazývanou Lamrim (v sanskrtu Bodhipathakrama, česky Stupně cesty).
Druhý díl autobiografie nejznámějšího světového evolučního biologa, skeptika a ateisty se soustředí na dobu pozdějších úspěchů, kdy
autor pokračuje na cestě intelektuálního vývoje a vědeckého zkoumání.
Seznamovat děti s tradicemi českých Vánoc a jiných obyčejů bychom měli už od jejich raného věku. Jen tak se v budoucnu vyhneme implantovaným Dědům Mrázům nebo Santa Klausům.
Ustavičně se proměňující povaha myšlení Friedricha Nietzscheho znemožňuje nalézt jeho jednotící prvek. Jedním z nich by mohlo být sledování myšlenky věčného návratu téhož.