Jorika je femme fatale spisovatele Ivo Fencla. Nenaplněný (a nenaplnitelný) cit k ní pronikl do všech textů jeho nové knihy, vydané Galerií města Plzně, jméno obdivované ženy čteme i v jejím titulu - Rok Joriky.
Soubor povídek Stromy a kamení z roku 1947, jehož autorem je Dušan Pala (1924–1945), byl rozpoznán už Václavem Černým (První a druhý sešit o existencialismu) jako typ poetiky, která není v dobovém kontextu příliš častá.
Povídky v souboru Hranice jsou převážně lokalizováy do krajiny Broumovska, ležící na historickém pomezí Čech, Slezska a Kladska. Kniha je o hranicích v nás a o důsledcích existence těchto hranic. Texty knihy doprovázejí kresby Hynka Martince.
V knize se potkáte s tématy známými z denní publicistiky, jako je například dobrovolný odchod ze života, cit pro spravedlnost, touha po rovnosti, vlastenectví v současném světě, vliv neomarxismu, vyrovnávání se s minulostí i s budoucností.
Kniha povídek Jany Jiráskové, spisovatelky novodobého undergroundu konzumní společnosti, je syrovou výpovědí o neobyčejných emocích v obyčejných chvílích.
Beigbeder už extázi neužívá a nikomu prý nedoporučuje, aby se do toho pouštěl. Nejen že je to v rozporu se zákony, droga navíc ničí mozek, čehož důkazem má být i tato sbírka povídek, kterou spisovatel sepsal pod vlivem extáze.
Dva dnes téměř nedostupné a neznámé tituly, jimiž Schulz významně obohatil prozaickou tvorbu meziválečné avantgardy: soubor povídek a básní Sever Jih Západ Východ (1923) a lyrizovanou prózu Dáma u vodotrysku (1926).
