Básně ve sbírce Někoho mi připomínáš, označené rokem vzniku, jsou dosud nepublikované. Narazil jsem na ně náhodou ve svých rukopisech. Setkal jsem se tak sám se sebou, asi o třicet let mladším. A připadá mi, že si celkem rozumíme.
Kniha Nerůžový les je redakčním výborem z několika básnických manuskriptů, které v průběhu osmdesátých let minulého století vydával český básník Ivo Hucl v několikavýtiskové samizdatové podobě.
Ve své třetí básnické sbírce autor prochází městy, evropskými i mimoevropskými metropolemi a periferiemi. Zachytává na první pohled neviděné detaily, ať už ve městě živém nebo v jeho zakonzervované podobě.
Dvacet pět fotografií a dvacet pět básní, které v sobě skrývají trochu bolesti, lásky, touhy i humoru.
Černobílé fotografie Jindřišky Netrestové promlouvají k básnířce Heleně Niklausové a vyvolávají v její hlavě obrazy, které taví do slov.
Kamila Ženatá vytvořila site-specific instalaci Šťastná planeta (plast, 2021) jako vizuální pandán k pěti básním Milana Ohniska, jež vybrala ze sbírek Mé erbovní zvíře je strom (Druhé město, 2015) a Světlo v ráně (Druhé město, 2016).
Kniha Růže k snídani (Fotorenesance, 2021) je reflexí nedávné cesty po Indii. Fotografie a vyprávění Gabriely Kumar Sharma protkané poezií Petra Koudelky líčí obraz putování po daleké zemi, ale i do vlastního nitra.
Tou řekou je Labe v Čelákovicích, kde Emil Kaplánek působil jako učitel hudby, zpěvák a varhaník. Kniha má tři části. První jsou verše jeho ženy Jarmily, druhou jeho postřehy a deníkové záznamy, třetí jejich životopisy a vzpomínky synů.
