Josef Šafařík's Seven Letters to Melin is a critique of a reductionist technological approach to life and of man's alienation from nature and from himself in the modern era.
Snažíme-li se zaslechnout ticho, ocitáme se v paradoxní situaci – čím více napínáme uši, tím intenzivnější máme pocit, že nás obklopuje moře hluku. Zdá se nám, že ticho je lidským bytostem nedostupné.
Je Bůh mstivá nadpřirozená bytost mužského pohlaví, která vyžaduje poslušnost, trestá a odměňuje? A existuje nebe? Walsch rozkrývá mnohé z oblastí, v nichž podle jeho názoru lidstvo zcela mylně chápe Boha.
Kniha představuje biblické stvoření světa jako příběh, který se dotýká každého z nás. Využívá k tomu mystické bohatství hebrejského jazyka, ale též prostých příměrů z obyčejného života.
Um identity pojednává o základní metafyzické či filozofické otázce po naší podstatě, identitě a povaze bytí, které člověk žije a s kterou se dříve či později setkává tváří v tvář ve svém každodenním životě.
Ne vždy je dobře rozuměno rozdílům ve filosofii Martina Heideggera před a po obratu (die Kehre) v jeho myšlení, a to včetně proměny chápání klíčového pojmu „das Dasein“ (pobyt) či užití pojmů nových, jako „das Ereignis“ nebo „das Gestell“.
Miloš Rejchrt je muž mnoha profesí. Především sloužil řadu let jako evangelický farář. Později byl však také mluvčím Charty 77, objevil se jako herec ve filmu Žert, živil se jako topič v Národním muzeu, skládal písně a se skupinou Berani je i zpíval.
Francouzská epistemologie představuje v rámci filosofie vědy zcela svébytnou myšlenkovou linii, k jejímž nejvýznamnějším autorům náleží Gaston Bachelard se svou teorií epistemologických zlomů, Georges Canguilhem se svými dějinami vědeckých pojm, ...
Možnosti a melodie patří k nejzralejším textům otce Jeronýma, mnicha z kláštera Sept-Fons, který v tomto krátkém pojednání o Boží lásce předkládá syntézu celého svého života.
V díle Niklase Luhmanna, myslitele funkcionální sociální teorie a dnes již sociologického klasika, který byl pro svůj široký záběr označován za „Hegela druhé poloviny 20. století“, hraje analýza náboženství stěžejní roli.
Po oblíbeném knižním titulu Jean-Pierre Caussada (Odevzdanost do Boží prozřetelnosti) navazujeme klasickým dílem duchovního života, a to staršího kolegy téže spirituality, jezuity Louise Lallemanta (1588–1635).
Leitmotivem studie, jak už bývá v této společenskovědní disciplíně zvykem, je otázka, tentokrát směřující k tomu, zda není skutečná duchovní a filosofická inspirace spíše záležitostí myslitelů nebo světců žijících na okraji společnosti?
Kniha Skautské vize vznikla na základě stejnojmenného cyklu kavárenských debat s různými osobnostmi společenského života. Někteří byli ve skautském oddíle krátkou dobu, jiní jsou dodnes ve skautském hnutí aktivní.
Autorova důslednost a systematičnost zde nevyúsťuje ve vytvoření jiného, dalšího systému. Ukazuje, že skutečné myšlení začíná právě tam, kde opouští systémy, definice, přihrádky a jiné „strnulé formy.