Básnický debut Anny Luňákové Jen ztratím jméno obsahuje dvě rozsáhlejší skladby. Formálně jsou rozkročené mezi pásmem – volnými asociacemi se hlásí k poetice surrealismu – a poetickým vyprávěním, ve Francii známým jako „dites“.
Pátá básnická knížka ostřílené českobudějovické autorky opět přináší úsporné verše „všedního dne“. Prožívání každodenní banality ústí do krátkých postřehů, úvah, vzpomínek či situačních záblesků, to vše je přitom zachyceno střídmou básnickou řečí.
Jednapadesát básní sbírky je uspořádáno do čtyř oddílů, členěných ještě navíc po úvodní básni každého z nich čtyřmi „minimotty“ ve znění: „klimatizováno“, „monitorováno“, „neaktualizovat“ a „nepřeposílat“.
Po dětmi a jejich rodiči oblíbených knížkách Veliký tůdle a Příšerky a příšeři je Šišatý švec a myšut zřetelnějším návratem k anglickým říkadlům jako k trvalé inspiraci básníka, spisovatele a překladatele Pavla Šruta.
