Kniha Miroslava Sígla Co víme o smrti? je vlastně knihou o životě. Je studií o významu smrti pro různé kultury a o zvycích a tradicích, které měli naši předci, a které máme dnes my.
Kniha se věnuje osudům české aristokracie v dramatickém období od počátku 20. století přes vznik Československé republiky až po komunistický převrat roku 1948.
Deníkové záznamy z terezínského ghetta. Texty popisují „běžný“ život v ghettu, rostoucí strádání, transporty na východ, zachycují i propagandistickou akci uspořádanou pro delegaci Mezinárodního červeného kříže v létě 1944.
Max von der Grün se svým výrazně autobiografickým románem Dva dopisy Pospischielovi vrací ke svému vlastnímu dospívání na Tachovsku v období prvorepublikového Československa. Součástí knihy je i čtivý doslov s autorovým životopisem.
Kniha seznamuje čtenáře s místy, která jsou
spojena s výsadky vyslanými v době druhé
světové války z Velké Británie na území
Protektorátu Čechy a Morava.
Šestou dekádu dvacátého století si nejčastěji spojujeme s pražským jarem roku 1968, to ovšem bylo vyvrcholením déle trvajících procesů, které tak můžeme analogicky nazývat „předjařím“ .
Většina lidí si práci tajných služeb představuje jako velice romantickou činnost, plnou odvážných činů a dobrodružství. Vlastní realita je však mnohem prozaičtější a všednější.
