Neokonfucián Jokoi Šónan je historiky považován za jednoho z nejvýraznějších vzdělanců závěrečné fáze doby Tokugawa, kdy dochází k rychlému vyzrávání vnitřní společenské a politické krize.
Edice představuje vzpomínky aktérů násilí v době stalinismu, kteří popisují fungování justice a vojenské rozvědky nikoliv z pohledu obětí totalitního režimu, ale vysvětlují ho jako jeho pachatelé a spolupachatelé z různých pozic.
Kniha se věnuje osobnosti pozdně středověkého písaře a sběratele Kříže z Telče (1434–1504), kněze působícího ke konci života v augustiniánské kanonii v Třeboni.
Monografie pojednává o jedné z nejpozoruhodnějších vokálních kompozic české hudby, jejímž jediným tématem a zároveň jedinou hudební matérií je nejstarší česká lidová duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny.
Být součástí společenské elity a pohybovat se v nejvyšších patrech světové politiky považovaly ženy na knížecích, královských a císařských dvorech za přirozenou součást svých životů.
Kniha přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a sovětského komunismu v letech 1917–1945, tedy v období od bolševického puče v listopadu 1917 do konce druhé světové války.
