V pozdní modernitě se požadavek tvořivosti a originality, spojené s vytvářením něčeho nového – požadavek vyhrazený do té doby zejména umění – stal čímsi všeobecně vyžadovaným.
Na první pohled se může zdát, že nic není hodnocení uměleckých děl vzdálenějšího než logika. Nehodnotíme snad umělecká díla podle toho, jak na nás působí, jaké v nás vyvolávají emoce? Nezůstává v takovém případě veškerá logika stranou?
V memoárech Nicka Kenta, hudebního publicisty, jenž svá nejlepší novinářská léta strávil jako dopisovatel světoznámého New Musical Expressu, před námi ožívá rocková scéna sedmdesátých let.
Kontroverzní dílo a osobnost kroměřížského rodáka a nejvýznamnějšího českého architekta druhé poloviny 20. století představuje obsáhlá monografie k jeho nedožitým devadesátinám.
Jednačtyřicet rozsáhlých portrétních interview - brazilský architekt Oscar Niemeyer, německý malíř Neo Rauch, jeho čínský protějšek Zhang Xiaogang a další.
Malířka, grafička a ilustrátorka Alžběta Skálová (1982) je převážně vnímána jako ilustrátorka. Základem a hlavním zdrojem její práce je však volná tvorba, rozbíhající se mnoha směry.
Kniha francouzského ilustrátora a architekta svou výtvarnou poetikou upomíná na legendární práci Miroslava Šaška nebo na avantgardní estetiku. Učí děti pozornosti pro velké stavby, soucitu s nejmenšími tvory, důvěře ve fantazii aj.
