O básnické tvorbě Ivana Achera, která vznikala především v devadesátých letech minulého století, se ví poměrně málo. Své texty tvořil stranou kulturního ruchu, výhradně z vnitřní nutnosti, jako otisk prostředí, které ho formovalo a formuje dodnes.
Návrat – Heimkehr přináší dvojjazyčné česko-německé vydání reprezentativního výboru z lyrické tvorby jednoho z nejvýznačnějších českých hlasů posledních desetiletí.
Ondřej Hrabal – mimo jiné mistr ČR ve slam poetry, prozaik a organizátor kulturního života – se hlásí o slovo se svým básnickým debutem. Nezkoušej se usmát. Proč? Není čemu? Není na koho? Nebo by to snad bylo nevhodné?
Slovo penumbra znamená polostín nebo světlejší část sluneční skvrny. Neurčité teritorium mezi temnotou a plným světlem. Označuje se jím někdy také šedá zóna, přechodové území, nejzazší okraj okraje.
Samá voda. Samá voda. Přihořívá… Samá studna. Samá studna. Co k tomu se hodí dál vlastně napsat? I ve vyschlých studnách zůstává otisk hladiny, která tam bývala, a v ní se se pořád odráží svět nad ní, včetně nebe a tváře ...
Třetí svazek Díla Ladislava Nováka představuje zejména soubor jeho básnických překladů. Tyto překlady, parafráze a volná přetlumočení vznikaly od poloviny padesátých let.
Malá Hraštice, Hraběšín nebo Třibřichy jsou docela obyčejné názvy obcí, které při pohledu na mapu nebudí bůhvíjakou touhu se do nich vypravit. Neobyčejnými se ovšem stanou, pokud dáme prostor fantazii.
Předkládaná sbírka říkadel, popěvků, dětských her a rozpočitadel vychází z dlouholetých zkušeností autorky, které získala jako matka, babička a především jako pedagog. Toto druhé vydání je doplněno CD - zhudebnil J. Pavlica, nahrál Hradišťan.
Kniha Hranice a zdi je již pátou sbírkou autora, jehož tvorba vzbudila nebývalý ohlas. Těsnohlídek se vrací k delším útvarům, které charakterizovaly především jeho debut Násilí bez předsudků (Cena Jiřího Ortena).
Druhá kniha Zlatou stuhou ověnčených a na prestižní cenu Czech Grand Design nominovaných Jino tajů opic je zde – a dotváří tak komplexní opičí atlas, opět včetně opičí abecedy, kterou si děti mohou rozstříhat a tvořit z ní své texty.
Nesmysl provází člověka odjakživa. V životě, v kultuře, ve společnosti, v politice. V literatuře, zejména v poezii, ať té domácí, nebo překladové, má velmi pěknou a bohatou tradici, kterou není na škodu čas od času připomenout.
Očarovaný les je posvátným prostorem, jakousi říší stínů, v níž žijí podivné mytologické bytosti, až příliš podobné lidem. Stejně tak lesní bytosti a přízraky prožívají příběhy překvapivě podobné lidským.
