Autoportréty - druhá básnická sbírka autorky - jsou kompaktním dílem. Autorčin ‚klasicistní‘
naturel, její přesné pozorovatelské umění a úcta k tradici
obrazu, slova i hudby, ale především její schopnost přesahu,
umožňují duchovní jednotu sbírky.
Autorka pokračuje v úspěšné sérii poezie moderní ženy, plné pochyb, naděje i vyrovnání s realitou. Poezie již dříve kritikou i čtenáři povšimnuta a nominována na řadu ocenění se dále rozvíjí.
Sbírka Smrad škvařeného fousu je nesporným vyvrcholením dosavadní autorovy básnické tvorby. Dosahuje v ní - tu veršem volným, tu vázaným, vždy však na nejmenší možné ploše - oproštěnosti takřka zenové.
Básníkova již desátá sbírka originálním způsobem prohlubuje a rozšiřuje jeho dosavadní tvorbu. Samotný název prozrazuje, že autor hledá různé možnosti, jak utvářet svou poetiku.
Sbírka Poprvé v nějakém baru vznikala postupně a samovolně v průběhu řady let, a to na základě krátkých črt, zachycených okamžiků a situací, které autor někdy zachycuje fotoaparátem, v případě této knihy slovem.
Potkat místa jako jelena na cestách je vzácné, ale podaří-li se to, otevře se nám jemný svět. Jak chodec-básník jde, ožívá před ním sama krajina i krajina vzpomínek.
