Muž blízký důchodu bydlel s nevlastním dědou v pražské Šikmé ulici. Děda ale umřel, a bejvák v Šikmý si vzali dědovi příbuzný, tak ten chlap neměl kde bejt, než se ho ujala ta paní. Je to ve Šmoulově...
Tato sbírka básní vznikla neplánovaně z touhy po naději, vděčnosti za lásku všeho druhu, hledání světlých chvilek a potřeby nadsázky v náročných časech. Do této osobní a láskyplné poezie je vložena spousta energie, kterou bych ráda poslala dál.
Poezie Karla Miloty je jedním z nejpodivuhodnějších básnických labyrintů, které u nás najdeme. Milota není básníkem pro každého. Jeho poezie není snadno dostupná: klade značný odpor jak rozumu, tak citu.
Makroskop je přístroj, který ostří na cokoliv myslitelného, co svět nabízí. V jeho čočce se nejeví nic podřadné, vždy dává příležitost objevit ve věcech jejich poetiku.
Básníkova již desátá sbírka originálním způsobem prohlubuje a rozšiřuje jeho dosavadní tvorbu. Samotný název prozrazuje, že autor hledá různé možnosti, jak utvářet svou poetiku.
Básnická sbírka plná emocí o bezmoci, strachu a tlaku společnosti. Doplněna texty zachycujícími pocity v depresivních fázích a suicidních etapách na oddělení psychiatrie.
Jan Nebeský alias Jan z Wojkowicz byl mistrem podmanivých nálad znějící „hudbou podjeseně“ a vonící chladivým vzduchem „nejtesknějších navečerů“. Jeho verše promlouvají půvabem zapomenutých a znovu nalézaných věcí.
Víte, proč se říká sedmikrásce Chudobka? Jsou-li vaše děti zvědavé, bude se jim jistě líbit pohádka o zvědavé Chudobce. Dozví se spoustu zajímavostí o tom, proč kvetou sedmikrásky i v zimě a proč se jim vůbec říká Chudobky.
Rudolf Altschul (1927–1945), člen legendárních spořilovských surrealistů, byl aktivní něco málo přes dva roky. Ale každý rok, každý den stvrzoval své fantazijně rozvité básně konkrétním krokem, činem.
Kamila Ženatá vytvořila site-specific instalaci Šťastná planeta (plast, 2021) jako vizuální pandán k pěti básním Milana Ohniska, jež vybrala ze sbírek Mé erbovní zvíře je strom (Druhé město, 2015) a Světlo v ráně (Druhé město, 2016).