Několikavrstevný román vychází z části autorčiných vzpomínek, pak ale přechází v širší souvislosti, které se váží k základním otázkám lidského svědomí, lidských přání, touhy po uznání či pocitu bezmoci.
V rámci doktorandské práce přijíždí Eliška Fibichová
uspořádat obecní archiv do místa svého dětství. Její
prababička Klotylda byla porodní bába a před mnoha
lety beze stopy zmizela.
Nevídaná nádhera starověkého Egypta, země faraonů vybudované na zlatě a hynoucí chamtivými intrikami mocných, ožije díky barvitému vyprávění mimořádně talentovaného otroka Taita.
Proč zrovna u nás? Proč se ta díra objevila zrovna tady? Vypadá to, že se v ní hromadí všechno zlo. Je to snad trest za naše hříchy? Jsme horší než ostatní, víc krademe a podvádíme?
Začíná nové milénium a nadějný český režisér Ivan se srdcem floutka, rodinou na krku a hlavou v oblacích sní o tom natočit film v Hollywoodu. Náhoda mu přihraje do cesty o pár let starší britskou producentku, a protože si padnou do oka, začíná jeho sen dostávat reálné obrysy.
Je lepší věřit všemu než ničemu, říká v závěru knihy rabbi Nachman. Skrze tuto větu lze přistoupit k celému románu, jenž je spíše než magickým realismem prostě důslednějším realismem. Takovým, který autentičtěji odráží autorovo vnímání.