Sbírku Slova, co chodí o hůlce tvoří básně vycházející z osobního prožitku a jsou doplněny lyrickými texty, reflektujícími téma stáří a mládí, života na venkově a vlastní tvorby. Zachycují také autorčin vnitřní vztah s Bohem.
Sborník esejů, anket, básní, obrazů a experimentací členů současné Skupiny českých a slovenských surrealistů a jejich spolupracovníků (J. Švankmajer, M. Stejskal, F. Dryje, K. Piňosová, J. Janda, J. Gabriel a 15 dalších autorů).
Publikace vychází sice se zpožděním neuvěřitelných čtyřiceti sedmi let, nikoli však jako kritická edice archivních pramenů, ale jako „živá“ kniha žijícího autora.
Třetí sbírce v řadě a zároveň první části autorovy tetralogie dominuje Motol - místo nemoci a uzdravení, vrátnice civilizované přírody a neuralgie citu.