Karel Horký (1879–1965) je znám především jako novinář a fejetonista, byl rovněž autorem několika dramat a vydal čtyři knihy básní. První díl jeho dvojdílných pamětí začíná líčením dětství prožitého ve východočeském městečku Ronově nad Doubravou.
Dynamické prozaické reflexe nekonformního setkávání s lidmi a místy jsou dílem mladého novináře, blogera a performera. Obrazové střihy, krátká setkání a dialogy provázejí autobiografického vypravěče rozmanitými městy i místy v Česku i Evropě.
Příhody Míny a jejího Zvířete, které bývá občas mrzuté nebo růžové, někdy veršuje a někdy je zlomyslné, jindy se tulí nebo má drápy. Bývají s ním starosti, ale pokaždé je to ale nejlepší kamarád. A aby bylo jasno – není vidět.
Kniha manželů Třešňákových vypráví příběh výchovy dcery s autismem spojeným s mentální retardací a vážnými projevy chování. Není primárně svědectvím o autismu, ale spíše o hledání rovnováhy v extrémně náročné životní situaci.
Autor ve své otevřené zpovědi o ovládání člověka člověkem odhaluje tajemství žen, které vyrůstaly v „nelásce“ a sám na vlastní kůži ukazuje, co život s takovou bolavou a polámanou ženou obnáší. Strhující vyprávění má rysy erotického thrilleru.
