Novela vyniká především svou intenzitou. Přestože jde o introspektivní prózu, o proud vnitřních promluv, dialogů a vzpomínek hlavní hrdinky, odehrává se před očima čtenáře skutečné drama jednoho života, nebo spíše jedné rodiny.
Jmenuju se Eliška a je mi sedm. S rodiči a bráškou Toníčkem se stěhujeme do úplně cizího města. Jmenuje se Žitín. Mně se ale vůbec nelíbí. Zvyknu si v nové škole? Najdu si tam kamarády? A jaké tajemství skrývá náš nový dům?
Na konci zahrady je kompost, kde pod skořápkami od vajíček a slupkami z jablek má v nové voňavé zemi svůj domov maličký tvor. Jmenuje se František. Půvabně ilustrovaná kniha o potřebě sdílení pocitu, že každý máme na této zemi svoje místo.
Po roce 1989 vzniklo mnoho publikací, dokumentů a pořadů o československém undergroundu. Esej klade důraz na důležitou diferenci mezi kulturou a systémem.
