Kniha REFLEXE přináší výběr nejlepších sloupků z let 2015 až 2019, které mají zároveň komentující a výkladový charakter a vznikaly jako odpovědi na dotazy čtenářů časopisu Reflex.
Provokativní, kritická, kontroverzní – to jsou adjektiva v poslední době nejčastěji spojovaná s Camille Pagliovou, přední americkou kritičkou, jež je někdy vnímána jako nástupkyně Susan Sontagové.
Tisíc čísel a dvacet let Salonu Práva přináší výběr toho nejpozoruhodnějšího, co za uplynulé dvě dekády vyšlo v Salonu, literární a kulturní příloze deníku Právo.
V esejích, projevech a dalších textech v tomto svazku Jiří Gruša, jako český velvyslanec, ministr, posléze i ředitel Diplomatické akademie ve Vídni, komentuje Evropu po pádu železné opony a její výzvy.
Esej Rozprava o štěstí tvoří součást rozsáhlého korpusu francouzsky psaných textů, které byly v první polovině 18. století věnovány otázce štěstí - recept na šťastný život hledal například Voltaire, La Mettrie či Helvétius.
František Dryje vychází zejména z bohaté a v mnoha ohledech suverénní tradice kritické surrealistické sebereflexe, aktualizace a analýzy a přitom vlastně jaksi navíc svým psaním cosi podstatného schraňuje, zachraňuje, zachovává pro budoucnost.
Třetí kniha Josefa Kubíka Šlehy a úsměvy v demokracii je výrazným ukročením mimo to, čím se autor žijící léta v Austrálii zapsal v České republice mezi čtenářské vrstvy.
Mohutný soubor kritických statí a esejů Petra Krále konečně seznámí čtenáře s rozsáhlou, ale vcelku neznámou a nedoceněnou částí autorovy tvorby. Kniha není mimořádná jen svým rozsahem, ale i svou mnohostranností.
Obsáhlý soubor esejů, úvah, komentářů, vzpomínkových textů a rozhovorů obsahuje významné eseje o poezii (Mácha, Shakespeare, Kollár), studie a úvahy o divadle, dramatu, scénografii a komentáře k vlastním hrám, texty o výtvarnících a fotografech...
Pátý svazek esejů se jmenuje Slova, pojmy, situace.
Autor píše na záložce: „Umění románu, jehož dějiny započaly velkým Rabelaisovým dílem na počátku 16. století, doprovází až dodneška Evropu a její konkrétní život.
Marie Rút Křížková (* 1936) se vedle vydávání díla Jiřího Ortena edičně zabývala tvorbou dětí v terezínském ghettu, vedla rozhovory s teologem Josefem Zvěřinou, edičně připravovala knihu pamětí Miloslavy Holubové, napsala dějiny salesiánů v českých zemích.
Dílo ještě v 90. letech u nás téměř neznámého Švýcara Roberta Walsera (1878–1956), považovaného za jednoho z nejvýznamnějších autorů německy psané literatury 20. století.
Nová kniha Jiřiny Šiklové formou fiktivních rozhovorů, vyprávění i teoretických výkladů přibližuje smrt jako základní životní fakt, který k vlastní škodě vytěsňujeme ze svého myšlení a řeči – a s nimi často i umírajícího člověka.