Nová próza Sylvy Fischerové je umístěna do Prahy osmdesátých let dvacátého století, která zde ale nejsou líčena prvoplánově a přímočaře, prostřednictvím notoricky známých událostí a jevů.
Běla se za Pavla, jehož rodiče mají restauraci na malém městě, provdá z velké lásky. Kvůli budoucímu manželovi se dokonce vyučila kuchařkou, ačkoli odjakživa toužila být učitelkou.
Slečna Antonia se posledních pár let starala o matku, a tak moc dobře ví, že láska na ni už nečeká. Pokud se chce provdat, bude to jedině manželství z rozumu. S lordem Philipem jsou přátelé už od dětství, ale dlouhá léta se neviděli.
Elizabeth odjela do pohraničí vyučovat v nové jednotřídce děti osadníků Divokého západu. V hodinách musí zvládat šestileté caparty i sedmnáctileté výrostky a zpočátku se jí moc nedaří ani topit ve školních kamnech.
Nesmělá Letty a svérázný Dam jsou nejlepší kamarádi snad od plenek. Tedy přesněji řečeno byli nejlepší kamarádi. Teď už mají společné jen tréninky a vzájemnou nevraživost, takže společné prázdniny na chalupě jsou pro oba noční můrou.
Lucia tvrdě pracuje jako právnička ve Walesu a usiluje o povýšení, které si nepochybně zaslouží. Nakonec si však dopřeje odpočinek v domě svých prarodičů v jižní Itálii...
