Stárnutí populace je jedním z významných demografických trendů současnosti, který se v celosvětovém měřítku stává problémem 21. století. Lidé nad 65 let tvoří přibližně 15 % obyvatelstva České republiky a jejich počet se bude zvyšovat.
Kniha Waltera Lippmanna z roku 1922 patří mezi nejcitovanější práce svého druhu ve 20. století a silně ovlivnila sociální vědy, zejména mediální studia, politologii a sociální psychologii.
Kniha přináší informaci o těch, kteří ztratili své zázemí nebo je dokonce nikdy nezískali. Je o jejich životě na ulici i před ním, o jejich přístupu k různým problémům, s nimiž se museli vypořádat - a leckdy se jim to ani nepodařilo.
Kniha otevírá nový pohled na zkoumání vztahu lidí k dějinám a jejich představ o minulosti. Historické vědomí je zde sociologickou perspektivou prezentováno nejen jako látka pro teoretické uvažování, ale především pro empirický výzkum.
Publikace se zabývá posuny hranic mezi státy i mezi rozsáhlejšími celky v geopolitické a mezinárodní rovině, a také proměnami hranic na sociálně-hospodářské a kulturní úrovni.
Svazek završující přehlídku lidských typů a sociálních rolí nejvýznamnějších kulturních epoch v dějinách lidstva představuje ve dvanácti kapitolách různé tváře lidí starověkého Říma, od politiků, právníků a vojevůdců po otroky či povstalce.
Ve čtrnácti rozhovorech se křesťané z maronitské, řeckopravoslavné, řeckokatolické, arménské a protestantské církve snaží nalézt odpověď na stěžejní otázku: jak se vyrovnat s klesajícím vlivem křesťanů v libanonské, ale i blízkovýchodní společnosti?