Jmenuji se Martin a jsem doktor. V rukou obracím starý deník plný vzpomínek a afrického písku. Napsal ho před několika lety jeden mladý medik během své mise v Súdánu. Jeho příběhy mě rozesmávají, fascinují a z některých mi je až smutno.
Autor pravděpodobně sám netuší, jak moc je jeho kniha výbušná, jak moc je neobyčejná, osvěžující, strhující, milá a jak moc je vzdálena jistě dobře míněným a nabádavým duchovním brožurkám našeho mládí...
Kniha je pokračováním prvního dílu Cesty za štěstím, kdy se autorka od Bhútánu, Izraele a Islandu posunula k dynamické trojici – Norsku, Arménii a Číně.
Autor předkládané Knihy cest (Safar-náme) Náser-e Chosrou byl úředník, filozof, básník, vzdělanec a emisar ismácílíje a dodnes se těší úctě mezi vyznavači ismácílíje, je považován za jednoho z nejvýznamnějších velikánů středověké perské literatury.