Původně zamýšlený běžecký průvodce po nenápadných místech v mém okolí se proměnil v něco jiného, neboť se záhy ukázalo, že kamkoli doběhnu, nevyhnutelně naleznu sebe sama, a že i v místech, kde nic není, je ve skutečnosti všechno.
Jiří Šotola coby autor veršů je v současnosti spíše relativizován, ne-li úplně přehlížen. Přitom jeho básnická tvorba provokuje i tím, co o ní dodnes vlastně spíš jen tušíme a co v ní na nás ještě čeká k objevení.
Zöllnerovy básně se volně skládají ve vyprávění o cestě touhy a víry, která není nikterak jemná a vlídná. S jemností a vlídností nás však provedou polem i řekou, a nevíme, jestli za dalším stromem potkáme zajíce, spící Ofélii, Krista Pána anebo sen.
Irena Mondeková, 1961, pochází z Chebu. Žije v Českém Krumlově. Povoláním je zdravotní sestra. Psaní poezie a prózy se začala věnovat v roce 2016. V její tvorbě převažují příběhy, týkající se přírody, zvířat a lidí na okraji společnosti.
Je Štědrý den a muzikanti z podhorské vesničky se vydávají na koledu. Poprvé jdou s nimi i Honzík s Andulkou, děti řezbáře Tomše. Slíbily tatínkovi, že už jsou velké, že to zvládnou.
„Naštípnuté knihy jejich zraněný lesk / víc vám neodkážu,“ čteme v závěrečné básni poslední sbírky Petra Krále Vzdálenosti. Patos zranění vedle úsměvu nad štípáním knih jako dříví. Nenaléhavost, odlehčení.
Knížka Františka Novotného obsahuje unikátní soubor básní, které vznikaly jako improvizace na slova zadaná z hlediště při koncertech Spirituál kvintetu.
